Zásah balistické rakety (ilustrační obrázek)

Dne 4.7.2005 pan Tomáš Klvaňa (pan Radar) odpovídal on-line na dotazy čtenářů, jak jinak, než na téma amerického systému protiraketové obrany. Vysvětluje a objasňuje naší veřejnosti to, co ji zajímá, vyvrací na základě důvěryhodných informací fámy, které kolují po intenetu, nebo jen věrně papouškuje diplomatická vyjádření, obsažená v oficiálních materiálech americké protiraketové obrany bez zvažování odlišných názorů nezávislých zahraničních odborníků-odpůrců? Dočká se česká veřejnost vůbec někdy věrohodných informací, které ji mimochodem pan Radar neustále slibuje? Způsob, jakým vládní zmocněnec v uvedené oblasti odpovídá na otázky občanů, svědčí spíše o tom, že bude nadále systematicky klamána. Příkladem je jeden z dotazů a odpověď na něj. Posuďte sami:

Otázka účastníka on-line diskuse, pana Kalouska: Kam budou padat sestřelené rakety? Jestli na Brno nebo na Bratislavu?

Čtenář se stručně a srozumitelně ptá na případ útoku balistickou raketou proti České republice. Má to svoji logiku - ptá se český člověk a ptá se protože už ví, že útok na radar, který má stát v Brdech, by byl velmi pravděpodobný. Ptá se tedy zcela jasně na konkrétní reálnou situaci ostré střelby antirakety proti cizí raketě, směřující na naše území.

Odpověď pana Tomáše Klvani (řečeného Radara): Rakety budou sestřelovány nad atmosférou během střední doby letu. Poletí-li mezikontinentální raketa z oblasti Blízkého východu na USA, k zásahu by mělo dojít nad Atlantikem (mimo atmosféru Země). 90% zasažené rakety a také interceptoru se při nárazu vypaří, zbytek se rozšíří nad Atlantikem do prostoru stovek kilometrů. Poletí-li raketa středního nebo dlouhého doletu do Evropy, k ideálnímu zásahu by došlo mimo atmosféru někde nad územím Ukrajiny, zbytek rakety se opět roztříští na vzdálenosti stovek kilometrů ve směru letu někde nad územím Severní a Západní Evropy. Existuje velmi malá teoretická možnost, že by některý z úlomků ne Zemi způsobil škodu. Byla by to však škoda nesrovnatelně menší, nežli úspěšný jaderný zásah Londýna, Paříže nebo Washingtonu.

Pro nezasvěceného člověka možná fundovaná odpověď, ale pro člověka, který si o tom již aspoň něco přečetl, spíš zvedne ze židle a zvýší mu krevní tlak. Předně - Írán, ani žádná jiná země Blízkého východu, v současné době nemá a mnoho dalších let mít nebude žádnou mezikontinentální balistickou raketu. Pan Radar tedy uvažuje o hypotetické hrozbě v daleké budoucnosti. Pokud jde o samotnou balistickou raketu, ta jako taková nebezpečná není - zjednodušeně řečeno, jde o kovový válec plný pohonných hmot, které ve vzestupné fázi spotřebuje. Při opětovném vstupu do atmosféřy v důsledku vysoké rychlosti a tření celá shoří, proto není třeba na ní střílet. Nebezpečná je její bojová hlavice (jedna nebo několik v jedné raketě), která se od rakety na počátku střední fáze letu odděluje, je vybavena tepelným štítem, odolným proti vysokému žáru při návratu do atmosféry. Bojová hlavice může být konvenční, jaderná, chemická. Výsledky střetu (zásahu) jsou proto různé, ale v žádném případě se nic neodehraje bez následků. Předpokládejme, že s největší pravděpodobností by o konvenční hlavici nešlo, spíš o tu jadernou. Podle toho, jak zjednodušeně pan Radar vysvětluje střet bez jakýchkoli následků spíše odpovídá tomu, že íránská raketa neponese žádnou bojovou hlavici, což je holý nesmysl.

Pokud by cílem byla Evropa, pak by zbytky po střetu prostředku EKV s bojovou hlavicí (hlavicemi) dopadly vždy na území Evropy. Jestliže by byl cílem prvního úderu XBR radar v Brdech (což lze předpokládat), pak by za předpokladu, že by vše fungovalo jak mělo, ke střetu teoreticky mělo dojít v kosmickém prostoru někde nad Bulharskem, Rumunskem, Slovenskem, případně nad Rakouskem, ale méně pravděpodobně nad Ukrajinou (ta je od sil s antiraketami v Polsku příliš daleko), ale ani nad Českem (zde by se již pravděpodobně střílelo do atmosféry, což je nemožné). Zbytky po zásahu by pak dopadly do prostoru protáhlé elipsy o rozměru několika stovek kilometrů, tzn. teoreticky by mohly spadnout na Bratislavu i Brno najednou a možná ještě dál, třeba na Jihlavu, Pelhřimov, Tábor, apod. Naopak je velmi nepravděpodobné, že by spadly do severní či západní Evropy, jak tvrdí pan Radar. Navíc při určitých, pro nás nevýhodných parametrech trajektorie letu rakety by nebyl čas pro jakoukoli reakci (odpálení a navedení antirakety z Polska pro střet nad atmosférou). Jisté však je, že negativní důsledky by nesla prakticky celá Evropa. Jestliže by cíl úderu ležel v Americe, pak by při rozmístění prvků systému jak je plánováno (radar v Česku, antirakety v Polsku), byla situace velmi podobná, jen času na protiopatření by bylo o trochu víc, ale ke kontaktnímu zásahu by opět muselo dojít nad Evropou a ne nad Atlantikem, přičemž trosky by rovněž musely dopadnout do prostoru Evropy a ne do Atlantiku, jak tvrdí pan Radar. To by nastalo jedině v případě odpálení antiraket z amerického území a nikoliv z Polska.

A nyní k tomu, co se pravděpodobně stane po střetu. Po kontaktním zásahu na zemský povrch dopadne podle výzkumů kolem 10% úlomků. Zbytek shoří při pádu v atmosféře v důsledku vysoké rychlosti a tření. Trosky zničené hlavice dopadnou do míst, kam útok směřoval - po střetu budou z větší části pokračovat v letu přibližně stejným směrem a s největší pravděpodobností dopadnou za místo střetu a většinou před místo určeného cíle. Simulace rozptylu zbylých 10% trosek vypadají podobně, jako když se v atmosféře před lety po poškození pláště rozpadl a následně shořel americký raketoplán. Jeho zbytky se taky "nevypařily", ale byly rozesety na velkém prostoru území Spojených států a naštěstí nikoho nezasáhly. Přitom jejich rozměry byly i větší než 20 cm. Jeden zásadní rozdíl ale pan Radar elegantně zamlčel. Zatímco trosky rakety směřující na Spojené státy mají dopadnout do vod oceánu, v případě Evropy by všechny dopadly do méně či více obydlených oblastí. Přirozeně, že jaderný zásah velkého města by byl daleko horší, ale tvrdit, že po střetu se nic nestane, je přinejmenším zavádějící.

Lidé se logicky nejvíc obávají raket s jadernou bojovou hlavicí. Upřímně řečeno, její použití v případě mezikontinentální balistické rakety je pravděpodobnější, než klasické bojové hlavice. Na to, zda přitom dojde k jadernému výbuchu, mají vědci odlišné názory. Reálné testy střelby na jadernou hlavici jsou z pochopitelných důvodů neproveditelné a tak zbývají jen domněnky. Zatímco Američané jaderný výbuch striktně nevylučují, čeští specialisté naopak tvrdí, že je to absolutně vyloučeno. Odůvodňují to tím, že klasický iniciační systém, který je využíván ke vzniku štěpné reakce za normálních podmínek, je při nárazu zničen dřív, než vůbec začne fungovat. Rusové zase tvrdí, že obavy jsou zcela oprávněné, neboť zničit jadernou hlavicí kinetickou energií bez následků v atmosféře či na zemském povrchu je prakticky nemožné.

Kdyby však navzdory všem předpokladům jaderná hlavice těsně před nebo při střetu přece jen vybuchla, ve vzduchoprázdnu nemůže vzniknout ničivá tlaková vlna. Rozptýlený radioaktivní materiál z výbuchu by však postupně klesal do atmosféry, kde by se rozředil a rozptýlil na velké ploše. Na zem by dopadly malé radioaktivní kousky o rozměru řádově milimetrů až centimetrů. Nutné je také počítat s tím, že průvodním jevem výbuchu by byl velmi intenzivní elektromagnetický impulz, který by podle předpokladů zničil veškerou elektroniku ve větší části Evropy. Ránu by v každém případě zcela určitě utržilo životní prostředí, šrámy by si léčilo určitě hodně dlouho. Nikdo dnes také nedokáže přesně odhadnout druhotné následky s tím spojené, které by se mohly projevovat ještě další desítky let.

Problém je v tom, že jaderná roznětka jaderné hlavice je pochopitelně od počátku výroby radioaktivní a v každém případě zamoří okolí. Jak velké, to záleží na mnoha okolnostech, ale řádově se jedná minimálně o stovky kilometrů. Zpravidla jde o plutonium a obohacený uran. Ten je zatraceně pyroforický a určitě při tom nárazu shoří a rozptýlí se do atmosféry. Obecně platí, že vzdušné výbuchy zamořují nejrozsáhlejší oblasti. To, co zůstane ukryto v troskách, spadne na zem a cestou dolů to bude hořet, podobně jako meteorit. Není dobré se dotýkat ani malých kousků spadlých na zem, budou určitě radioaktivní. Čím víc takových kousků rozptýlených na větší ploše, tím hůře. Toxicitu uranu považují odborníci za mnohem větší nebezpečí, než jeho radioaktivní účinky. Některé sloučeniny uranu jsou poměrně dobře rozpustné, například dusičnany a karbonáty, které by běžně měly vznikat při korozních dějích v půdě a ve vodách.

Zásadní otázka zřejmě spočívá v něčem zcela jiném, než kam spadnou zbytky z raket - proč by naši občané měli být rukojmími situace, kdy rozhodnutí vedoucí k vyprovokování konfliktu činí někdo jiný než my a jeho následky v jakékoli formě dopadnou na naše hlavy?

Nejsem si jist, zda pan Radar například tímto on-line rozhovorem v praxi naplňuje dokola opakované předsevzetí, že česká veřejnost bude o americkém systému protiraketové obrany pravdivě a srozumitelně informována. Nečeká na zbožná přání, ale na realitu. Proto by bylo určitě vhodnější říct lidem narovinu - jsme pro radar v Brdech, ale počítáme s těmito riziky … Prázdné fráze a falešné teorie o naprosté neškodnosti radaru, nejbezpečnějším místě v republice, žádných rizicích a zajištění obrany země, široké informovanosti příliš neprospějí. Zasvěcené technické informace tohoto druhu jsou české veřejnosti k ničemu, protože nejenže jí nic neobjasní, ale spíše ji pomatou.

Kompletní obsah on-line diskuse je zde

-sky-