Ing. Stanislav Kaucký Informační válka na počátku 21.století V souvislosti s růstem podílu elektroniky a výpočetní techniky v moderních zbraních se mění i vztah moderní armády k protivníkovi. Za jednu z nejmocnějších soudobých a perspektivních zbraní jsou předními specialisty považovány informace. Den ode dne platí stále víc - kdo má v rukou informace, je relativně ve výhodě. Otázkou je, zda je schopen tyto informace efektivně využít ve svůj prospěch. Zrodil se zcela nový pojem - informační válka (IW - Information War). Stejně jako např. konvenční válka je vedena konvenčními zbraněmi, jaderná válka jadernými zbraněmi, kosmická válka zbraněmi v kosmu, informační válka je vedena v oblasti informací. Svým charakterem, způsobem a průběhem, informační válka spadá mezi studenou válku (především ekonomickou) a klasickou tzv. "horkou" válku. Důsledkem vedení informační války může být dočasné, periodické, či stálé narušení správné funkce prvků infrastruktury protivníka (informačních systémů velení, řízení a spojení velitelských stanovišť na všech úrovních, zejména pak raketových útvarů, odpalovacích zařízení, leteckých základen, přístavů, systémů spojení, týlového zabezpečení, atd.). Na rozdíl od klasické "horké" války, tj. s použitím konvenčních nebo i jaderných zbraní, není informační válka orientována na materiální, ale na informační a datové objekty (veškeré konstrukční prvky informačních sítí, prostředků přenosu dat, počítačů, včetně všech druhů nosičů informací) a nemusí vést k přímému fyzickému zničení jejich materiální báze, či živé síly. Prostředky informační války tedy patří do kategorie neletálních zbraní (tzn. zbraní, které nezabíjejí). Nejsou žádní ranění, nejsou žádní mrtví, jen totální prohra. Vypadá to jako fantazie? Nikoliv, informační válka dostává zejména v posledních letech svou reálnou podobu. Současný Irák je toho jasným důkazem. Informační válka je různými odborníky chápána odlišně. Jeden v ní spatřuje rádiové a datové komunikace, rozhlas a televizi, druhý počítače, jiný datové sítě, či průzkumné systémy a prostředky. To proto, že její obsah, konkrétní náplň a vnější projevy zatím nejsou přesně definovány, a ani nejsou vždy zcela "hmatatelné". Na rozdíl od jiných, známých druhů války, lze ztěží rozpoznat zahájení dílčích přípravných aktivit, ofenzívy, přesně stanovit linii fronty, počty, její rozsah a vyhodnotit prvky informačních systémů, které byly napadeny, způsob tohoto napadení, vyčíslit ztráty, apod. Na první pohled relativně bezvýznamné napadení určité části (prvku) rozsáhlého informačního systému obvykle způsobuje "řetězovou reakci", jejíž důsledky mohou být dalekosáhlé a mnohdy velmi destruktivní. Snad nejzávažnější je ztráta cenných dat. A nejen to. V mnoha případech, kdy protivník využívá nejnovější technologie a rafinované způsoby skrytých aktivit, které se rozrůstají jako podhoubí načasovaného otevřeného útoku. Některé formy informační války lze jen ztěží odhalit a rozpoznat. Informační válka má své kořeny v elektronickém boji (EB). S rozvojem mnoha teorií se den ode dne rozrůstají možné oblasti a způsoby jejího uplatňování a již dnes daleko překračuje hranice klasického EB. Její konkrétní odraz je spatřován v elektronickém rušení, psychologických operacích, různých formách klamání (v záměně pravých informací za desinformace) apod. Všichni specialisté v oboru informační války se shodují v názoru, že informační válka může být vedena vertikálně i horizontálně v celé infrastruktuře, nejen uvnitř ozbrojených sil, konkrétně v systémech velení, řízení a spojení, ale bohužel i civilní sférou. Skrývá v sobě i reálné nebezpečí, že snadno "přeskočí" hranice států a stane se nekontrolovatelnou. Informační válka tedy může mít jak omezený místní, tak globální charakter. Spočívá ve schopnosti získávat, zpracovávat, rozšiřovat a využívat informace o protivníkovi a současně mu znemožňovat získávat informace o vlastních silách a prováděných opatřeních. Za nejúčinnější jsou považovány takové aktivity, které vedou k ničení a rušení již samotných informačních zdrojů (tzn. vstupů, primárních údajů) a následných přenosů dat k uživateli. Moderní zbraně, systémy a senzory, jsou doslova nabity mikroprocesory, elektronickými obvody a prvky řízení činnosti. Paradoxem je, že právě tyto prvky se stávají terčem útoku. Podle amerických specialistů budou v informační válce používány různé speciální prostředky, především počítačové programy (software). Tyto speciální "programové prostředky", použité ve zbraňových systémech a dodávaných pravděpodobnému protivníkovi, mohou být bez zjevného poškození těchto systémů, příčinou narušení jejich funkčnosti a náhodných nevysvětlitelných výpadků, vázaných např. na určité druhy provozu, charakterizujících "ostré použití" zbraní. V teoriích informační války specialisté již dospěli k některým doslova neuvěřitelným závěrům. Například se předpokládá nasazení speciálních virů v různých řídicích počítačích, jejichž aktivace (oživení) může být prováděna i dálkově, různými podněty zevnitř provozovaných informačních sítí. Zamýšlí se rovněž použití speciálních prostředků, které např. při výbuchu vytvářejí silné elektromagnetické impulsy (EMI), schopné ničit základní polovodičové struktury, jako např. mikroprocesory, integrované obvody, operační paměti apod. Zkoumají se možnosti, jak znehodnotit izolační materiály, používané v počítačích a kabelových rozvodech počítačových sítích a v jejich příslušenství. Předmětem vývoje jsou rovněž různé podněty, způsobující vznik chemických a biologických látek, destruktivní činnost mikroorganizmů s druhotnými následky na dílčích konstrukčních prvcích (zkraty, zvýšené přechodové odpory, změny vodivých vlastností materiálů). Informační válka může předcházet bojové činnosti nebo ji za předpokladu že bude efektivně a účinně vedena, může i zcela nahradit. Vhodné metody, vyspělá technika a prostředky informační války mohou podstatně zvýšit bojové možnosti nebo do jisté míry kompenzovat některé nedostatky a omezené možnosti konvenčních sil a zastarávajících zbraní. V informační válce sehrávají hlavní roli informace o protivníkovi a schopnosti velitelů s nimi operativně a profesionálně zacházet. Do procesu získávání vstupních údajů je začleňována stále širší škála průzkumných prostředků (systémů rádiového, radiotechnického a optoelektronického průzkumu ad.) instalovaných na družicích, letounech, bezpilotních prostředcích, vrtulnících, lodích a vozidlech. Hlavním cílem je centrální sběr všech dostupných dílčích podkladů a vytváření komplexní informace o protivníkovi. Na objemu, věrohodnosti a rychlosti jejich získávání, dovedném zpracování a účelném rozdělování uživatelům obvykle závisí efektivnost informační války. Všeobecně platí, že čím důmyslnější jsou způsoby informační války, vedoucí ke zranitelnosti informačních systémů, tím účinnější, důkladnější a spolehlivější musí být způsoby jejich ochrany, zvyšující odolnost proti odposlechu, úniku vlastních informací, i proti průniku desinformací. Tento boj lze přirovnat ke hře kočky s myší. Základním předpokladem pro vedení informační války je nebývalý pokrok v oblasti výpočetní techniky a elektroniky, jejímž konkrétním výsledkem je hromadné a široké zavádění různých informačních prostředků do všech oblastí, zvláště vojenské. Specialisté nazývají dnešní společnost "informační" a zdůrazňují obrovský vliv informací na veškerou činnost vojsk v možných budoucích konfliktech. Inteligentní technologii řadí ke změnám, svým rozsahem a významem srovnatelným se změnami, ke kterým docházelo při zavádění prvních strojů do výroby. Podle specialistů budou lidé v příštím desetiletí stále více pracovat s informacemi a vědomostmi než s materiálními objekty. Až 60 % obyvatelstva předních průmyslových zemí bude spojeno s informacemi a většina druhů práce bude vykonávána s využitím prostředků vzdáleného přístupu k informacím. Negativní dopady má působit tedy i znemožňování přístupů do mezinárodních informačních systémů (vojenských i civilních), včetně internetu. Hlavními zbraněmi v informační válce, jak již vyplývá z jejího názvu, jsou technické informační prostředky, technologie a dokonce i informace samotné, které se používají k rychlému a skrytému působení na vojenské a civilní informační systémy protivníka s cílem narušovat nebo znemožňovat jeho provozy, provádět manipulace s obsahem a formou přenášených dat. Tato cílevědomá činnost, zejména vnášení desinformací může vést až ke snížení bojeschopnosti a bojové připravenosti, na které závisí jak udržení spolehlivé obrany, tak dosažení konečného vítězství a tedy může mít negativní vliv na celou infrastrukturu, ekonomiku země apod. Předpokládá se, že informační válka by mohla být vedena jak samostatně, tzn. bez použití běžné bojové techniky, zbraňových systémů, prostředků a způsobů ozbrojeného boje, tak koordinovaně s nimi, v úzkém souladu s dalšími druhy a způsoby bojové činnosti. Určité prvky informační války se staly součástí prakticky všech posledních ozbrojených konfliktů, kterých se USA zúčastnily, např. v Perském zálivu, Libyi, bývalé Jugoslávii, částečně i v Afghánistánu a samozřejmě i v Iráku v roce 2003. Informační válka po sobě nezanechává ani krátery v zemi, ani rozbořené a poškozené budovy, ani lidské oběti, proto je její význam mnohdy neprávem odsouván do pozadí. V masovém měřítku se informační válka dosud neuskutečnila. Hlavním důvodem je fakt, že hlavní podmínkou je vysoký podíl informačních technologií na obou válčících stranách. Spojené státy měli nad Irákem v tomto směru výraznou převahu. Válka v Iráku byla dalším krokem v poznání souvislostí, vedoucích k přesné definici a určení směrů rozvoje všech forem informační války. Vnášení desinformačních zpráv a falešných povelů do systémů irácké armády v rozhodujících fázích bojových operací za vydatné podpory elektronického boje způsobilo zmatek a následné narušení procesů velení od nejvyšších stupňů velení až po rozhodující zbraňové systémy letectva a protivzdušné obrany takovým způsobem, že velitelé nebyli schopni rozlišovat skutečné informace od desinformací a výsledkem byl naprostý chaos. Do éteru byly rovněž vysílány sekvence zvukové a datové komunikace ze záznamu např. pilotů s pozemními středisky velení a navedení a pilotů navzájem, či osádek tanků s místy velení pozemního vojska. Významným prvkem bylo rovněž intenzívní a komplexní elektronické rušení, které ztěžovalo, nebo dokonce znemožňovalo plnohodnotný a bezchybný přenos dat i rádiové spojení ve všech kmitočtových pásmech. Důsledky na iráckou armádu byly doslova katastrofální a mnohem závažnější, než se původně očekávalo. Informace z bojiště jsou záměrně na obou válčících stranách záměrně zkreslovány. Šlo přece o veřejné mínění. Vzpomeňme například rozporuplné zpravodajství - Spojenci obsadili Basru - Basra vzdoruje a je stále v rukou irácké armády - V Basře byla vztyčena americká vlajka - v Basře je veden urputný boj - Basra padla - Iráčané stále ovládají Basru … A což údaje o iráckých raketových úderech, dobývání Bagdádu, sestřelech letounů, zajatých a popravených vojácích, omylech v rozpoznání vojsk a střelbě do vlastních řad. Ještě horší to bylo s údaji obětí, které byly rovněž součástí tendenční propagandy. Obyčejný český člověk nemá prakticky žádnou šanci dovědět se celou pravdu z bojiště, ale jen útržky. Kdo se v tom přílivu protichůdných informací má vyznat. Jen jde o to, ve správný čas na správném místě vypustit tu správnou informaci, resp. desinformaci. Ostatní již ve snaze přinášet aktuální zpravodajství zajistí média. Je to známkou toho, že i nestranná média se snadno, podle předem stanoveného scénáře, rovněž stávají obětí informační války, aniž by si to mnohdy vůbec uvědomovala. Široký rozsah a snadný přístup k informacím kdekoliv na světě, zejména ve spojení s internetem, může znamenat nejen nebývalý rozvoj vzdělání a poznání v celosvětovém měřítku, ale i velmi účinnou novodobou zbraň. Počátek 21. století je spojován s nástupem nové formy boje, nazývanou "informační válka". Svým způsobem se jedná o válku humánní, jelikož jejím výsledkem není ztráta lidských životů, ale částečná nebo úplná ztráta bojeschopnosti armády v důsledku ovládnutí informací. Zdá se, že staré známé úsloví "bez spojení není velení" v informační válce dostává zcela novou dimenzi.