Stanislav Kaucký DESERT FOX - čtyři dny pro pouštní lišku V nedávné době, před vánocemi roku 1998 jsme byli svědky bleskového čtyřdenního úderu USA a Velké Británie na Irák Desert Fox (Pouštní liška). K tomuto kroku dospěly poté, co Bagdád opakovaně odmítal spolupracovat se Zvláštní komisí OSN pro dohled nad plněním podmínek příměří s Irákem (UNSCOM) pod vedením Richarda Butlera a odmítal ji přístup do řady objektů s odůvodněním, že komise provádí výzvědnou činnost ve prospěch USA. Komise za své působení v Iráku však shromáždila dostatek důkazů o tom, že Irák tajně pracuje na vývojových projektech a připravuje výrobu balistických raket. Doslova celý svět obletěla nedávná slova Saddáma Husajna ke čtyřdennímu ozbrojenému konfliktu: „Bůh chtěl, aby ozbrojená nedávná konfrontace odrážela důstojnost a odhodlání iráckého lidu a jeho ozbrojených sil bránit svou zemi a naopak nepřátelům Boha a lidstva aby přinesla hanbu a nezapomenutelné pokoření“. Vraťme se do čtyř předvánočních dnů v přibližme si v krátké rekapitulaci ozbrojenou akci „Pouštní liška“ i to, co se během ní vlastně událo. Jak početné americké a britské ozbrojené síly byly proti Iráku soustředěny USA v Perském zálivu soustředily 24 100 vojáků, z toho asi polovina v Kuvajtu, 22 válečných lodí, 8 z nich nesoucích ŘS s plochou dráhou letu (ŘSPDL) TOMAHAWK, a celkem 201 bojových letounů vzdušných sil, jako např. v Kuvajtu 37 letounů F-16, v Saúdské Arábii 43 letounů F-15 a F-16, v Ománu 4 strategické bombardovací letouny B-1B, v Diego Garcia 15 strategických bombardovacích letounů B-52 a další. Americké vojenské námořnictvo zasadilo letadlové lodě Enterprise se 68 bojovými letouny F-14 a F/A-18, Carl Vinson, 6 bojových a 12 útočných ponorek a jeden raketový křižník. Dále jednu raketovou loď, 1 raketovou fregatu, 1 obojživelnou loď a další. Vojenské letectvo Velké Británie disponovalo 12 bojovými letouny TORNADO v Kuvajtu, 6 průzkumnými letouny TORNADO v Saúdské Arábii, 2 tankovacími letouny v Turecku. Britské vojenské námořnictvo do oblasti Perského zálivu vyslalo 1 válečnou fregatu a jednu zásobovací loď. ŘSPDL TOMAHAWK Jak operace Desert Fox probíhala Americké a britské ozbrojené síly během čtyřdenní operace uskutečnily celkem čtyři údery. Jen během první noci byly úplně zničeny budovy středisek rozvědky irácké armády v Bagdádu a 4 další důležité armádní objekty. Na Irák bylo z lodí a letounů B-52 vypáleno více než 400 (některé prameny uvádějí až 600) střel s plochou dráhou letu, tzv. Cruise Missiles. Čtvrtý a poslední den konfliktu byl údajně nejtvrdší. Americké a britské bombardovací letouny v něm útočily na Irák ve čtyřech vlnách. Podle oficiálního dílčího sdělení Iráku, během tohoto intenzivního úderu jeho protivzdušná obrana sestřelila 21 z celkového počtu 81 ŘSPDL, z celkového počtu 305 útočících ŘSPDL jich zničil 77. Na tomto výsledku se výrazně podílelo irácké protiletadlové dělostřelectvo, které velmi intenzívně ostřelovalo vzdušný prostor nad Bagdádem tzv. „přehradnou palbou“. Silně narušena byla infrastruktura velmi dobře vycvičené Republikánské gardy, která prakticky udržuje Sadáma Husajna u moci. A navíc všem příslušníkům tohoto elitního sboru jeho věrných přívrženců daly USA a Velká Británie jasný signál, že nejen teď, ale i pro příště jsou prvořadým cílem úderů, což na ně bezesporu muselo nesmírně psychicky zapůsobit. TOMAHAWK odpálený z lodě Středa 16. prosince USA a Velká Británie zahájily ve 23.00 hodin útok na Irák. Během pětihodinové první vlny bylo použito více než 200 ŘSPDL s důrazem na hlavní prvky velení, řízení, spojení a zbraňové systémy protivzdušné obrany. Útok podpořen 70 americkými bojovými letouny, které působily z letadlových lodí. Britské bojové letouny TORNADO se této operace nezúčastnily. Čtvrtek 17. prosince Druhá vlna úderů na Irák byla zahájena v 18.05 hodin. Nasazeny opět ŘSPDL, jejichž celkový počet se zvýšil již asi na 300, dále strategické bombardovací letouny B-52 spolu s americkými stíhacími letouny a britskými bombardovacími letouny TORNADO. Letecké nálety soustředěny hlavně na různé pozemní cíle v Bagdádu. Pátek 18. prosince Ve 2,13 hodin zahájen další útok na Irák, součást druhé vlny. V 18,20 hodin zahájena třetí vlna vzdušných úderů na pozemní cíle (např. prvky PVO, ropná rafinérie v Basře). Vyskytla se řada problémů, zničeno bylo 70 pozemních cílů, které představovaly pouze menší část z naplánovaných. Sobota 19. prosince Nejintenzivnější útok na Bagdád zahájen v 1,12 hodin jako součást třetí vlny. V 17,00 hodin proběhla čtvrtá vlna úderu, zejména s použitím ŘSPDL. Neděle 20. prosince Krátce po půlnoci americký president Bill Clinton a poté i britský premiér Tony Blair oznámili konec společných operací proti Iráku s tím, že splnily svůj účel.   Schéma úderu na vybrané pozemní cíle v Iráku a v jeho hlavním městě - Bagdádu Jak byla umlčována protivzdušná obrana Základem irácké protivzdušné obrany jsou zdokonalené a modernizované ruské raketové systémy SA-2, SA-3 a SA-6. Předmětem posledních modernizací byly zejména elektronické řídicí systémy a naváděcí soustavy PLŘS. Například při jednom průzkumném letu letounu U-2 nad Irákem v roce 1996 nemohl být vůbec rozpoznán radiolokátor staršího typu TIGER SONG právě proto, že byl výrazně zdokonalen moderní elektronikou a pracoval ve zcela neznámých režimech. Američané poprvé v ostré akci vyzkoušeli novou taktiku pro komplexní umlčování protivzdušné obrany protivníka SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses). Nová taktika je určena k systematickému a koordinovanému ničení vyzařujících i nevyzařujících radioelektronických cílů, začleněných zejména v systémech PVO. K ničení cílů se využívají nejrůznější zbraňové systémy - bojové bezpilotní prostředky, vrtulníky a hlavně letouny REB. Základními zdroji informací v rámci taktiky SEAD byly zdokonalované integrované systémy vzdušného radioelektronického průzkumu jako např. E-2C HAWKEYE, RIVET JOINT, COMPASS CALL a další. Prostředky pro utajený a proti rušení odolný přenos dat ve zbraňových prostředcích umožňovaly přímé využívání kvalitních a přesných standardních průzkumných informací o radioelektronických cílech v reálném čase. Krátká doba reakce a rychlá obnova průzkumných informací umožnily ničit nejen stacionární, ale i mobilní irácké protiletadlové raketové komplety. Narušení funkčnosti systémů velení, řízení a průzkumu zejména v první vlně vytvořilo podmínky pro bojovou činnost letectva při úderech na pozemní cíle. Na letounech F/A-18 bylo v praxi vyzkoušeno zařízení radiotechnického průzkumu, zaměřování aktivních zdrojů vyzařování v širokém kmitočtovém pásmu AN/ASQ-213 HTS (HARM Targeting System) pro zabezpečení ŘS AGM-88C HARM. Zařízení AN/ASQ-213 HTS poskytuje pilotovi informace o vzdálenosti, směru na radioelektronický cíl s přesností 1° a vhodném okamžiku odpálení protiradioelektronické řízené střely AGM-88C HARM. Postihuje impulzní signály a signály stálé vlny, pracuje v kmitočtovém pásmu 1 až 18 GHz s možností rozšíření až na 40 GHz. EA-6B PROWLER K radioelektronickému průzkumu a rušení byly použity letouny REB EA-8B PROWLER v modernizovaném provedení ACP (Advanced Capability Program) amerického vojenského námořnictva, které startovaly z letadlových lodí. Výkon rušičů AN/ALQ-99 umožňoval vést přehradné širokopásmové i úzkopásmové rušení z prostoru mimo dosah prostředků irácké PVO (tzv. STAND-OFF). Hlavní výzbrojí letounů EA-6B PROWLER byly protiradioelektronické ŘS nové generace AGM-88C HARM (letoun může nést až 4 tyto ŘS). V porovnání s předchozí verzí AGM-88B má zdokonalená střela rozšířené kmitočtové pásmo na 100 MHz až 40 GHz, vyznačuje se vyšší citlivostí a selektivitou naváděcí soustavy. Výkonnější řídicí počítač s dokonalejším programovým vybavením a několikanásobně větší kapacitou paměti vytvořil předpoklady pro využití několika způsobů navedení v závislosti na charakteru cíle a způsobu jeho zteče. Předností je i vyšší účinnost bojové části s průbojností pancíře o tloušťce až 15 cm. Délka střely je 4,17 m, průměr těla 0,254 m, celková hmotnost 361 kg, hmotnost bojové části 66 kg a maximální dolet 25 km. Útok byl úspěšně proveden celkem proti 14 palebným postavením protiletadlových raketových systémů. Z 18 středisek velení a řízení bylo 5 zničeno, 5 silně poškozeno, 2 lehce a 2 zůstala provozuschopná. Taktika SEAD tedy v reálných bojových podmínkách prokázala vysokou úspěšnost. Co operace Desert Fox stála Americké ministerstvo obrany ještě nedospělo ke konečnému výsledku nákladů útoků na Irák. Zatím jsou k dispozici pouze odhady, které dosahují výše půl miliardy USD. Tyto údaje jsou však velmi nepřesné, protože se týkají pouze čtyřdenních úderů a nejsou do nich započítány náklady na dosavadní udržování vojenských jednotek a bojové techniky v regionu. Nedražší je samozřejmě provoz letadlových lodí a bojových letounů na jejich palubách. Například americký specialista analytik Chris Hellman dospěl z zajímavým číslům. Svůj odhad nákladů opírá o běžné kupecké počty – např. lety strategických bombardovacích letounů B-52 z ostrova Diego Garcia do Iráku představují asi 9400 dolarů na hodinu. Tyto letouny nesly 209 řízených střel s plochou dráhou letu, přičemž cena jedné této střely je asi 1 milión USD. Z toho vyplývá, že použití letounů B-52 činilo více než 241 miliónů USD (pro úplnost – cena prázdného letounu je minimálně 30 miliónů USD). I tak náklady ve výši půl miliardy USD na operaci Desert Fox působí směšně v porovnání s náklady na válku s Irákem v roce 1991, které přišly USA 122krát více, na 61 miliard USD! Jaké ztráty operace Desert Fox způsobila Podle vyjádření amerického ministra obrany Williama Cohena, Spojené státy ztratily během čtyřdenní operace celkem 4 lidi, kteří přišli o životy nikoliv nad Irákem, ale při letecké nehodě, kdy se střetly dva bojové letouny během přistávacího manévru na letadlové lodi Enterprise, při návratu z bojové akce. Irácký velvyslanec v OSN Nizár Hamdún v rozhovoru pro televizní společnost CNN prohlásil, že údery na Irák si vyžádaly tisíce mrtvých a zraněných lidí. Avšak podle údajů, které Irák oficiálně zveřejnil, si americko-britské útoky vyžádaly 73 mrtvých a obrovské škody především na civilních objektech. Hlavní zbraň - ŘS s plochou dráhou letu AGM-86 ALCM Pro údery na Irák byly používány převážně nadzvukové letounové řízené střely s plochou dráhou letu AGM-86B ALCM (Air-Launched Cruise Missile). Tato střela je někdy chybně nazývaná „křidlatá“ z anglického názvu „Cruise Missile“. Název však vychází ze způsobu jejího letu, který je charakteristický manévrováním v horizontální rovině, tzv. křižováním dráhy letu v přízemní výšce tak, aby protivník do poslední chvíle nepoznal cíl úderu. Právě proto byl přijat název ŘS s plochou dráhou letu, protože střela manévruje, často mění kurs letu, ale téměř bez změny výšky nad terénem. Tato „křižující střela“ se podobá spíše bezpilotnímu letounu – dolnoplošníku s dvojicí šípovitých křídel. Přední se po vypuštění z letounu rozvírají (z důvodů možnosti vtěsnání více kusů na závěsník letounu B-52, jsou před vypuštěním sklopeny k tělu ŘS) a opatřená řídicími ploškami, zadní stabilizační křídla jsou pevná. ŘS o délce 6,32 m, průměru těla 0,69 m a rozpětí rozevřených křídel 3,65 m a celkové hmotnosti 1458 kg je opatřena proudovým hnacím motorem F-107-WR 101 firmy Williams o celkové hmotnosti 66 kg, vstupní kanál přívodu vzduchu je vzadu nad trupem. Naváděcí soustava ŘS je inerciální, korigovaná systémem TERCOM (Terrain Comparison). TERCOM využívá techniky porovnávání vzorků snímaného terénu pod střelou se vzorky, uloženými v paměti palubního počítače a to v naprogramovaných bodech trati letu. Těchto bodů může být i několik desítek. Automatický let ve stanovené výšce nad terénem zabezpečuje radiolokační výškoměr. Verze střely AGM-86B je vybavena jadernou bojovou částí W-801 o mohutnosti 200 kT a její pravděpodobná kruhová úchylka nepřesahuje 30 metrů. Střela je odpalována ze strategických bombardovacích letounů B-52, maximální dosah střely je 2500 km. Střela AGM-86B byla zavedena do operačního použití v amerických vzdušných silách v roce 1982, přičemž v období let 1982 až 1988 bylo vyrobeno a dodáno celkem 1715 kusů. V roce 1988 byla její výroba ukončena i přesto, že bylo plánováno vyrobit 3000 kusů. Do výzbroje byla zavedena konvenční verze AGM-86C CALCM (Conventional ALCM). Verze střely AGM-86C CALCM o hmotnosti 1500 kg je osazena konvenční bojovou částí o hmotnosti 450 kg. Systém TERCOM byl nahrazen terminálem družicového navigačního systému GPS. Rozměry i vnější vzhled obou verzí jsou shodné. Bojová část představuje vysoce výbušnou směs s tvarovaným jádrem, doplněným ocelovými kuličkami. V důsledku zvýšení hmotnosti konvenční bojové části je maximální dosah střely 650 km, ale pravděpodobná kruhová úchylka je dvakrát lepší, pouhých 15 metrů. Prvním bojovým křestem střel byla válka v Perském zálivu v roce 1991, kdy jich bylo z letounů vypuštěno 35 a dalších 16 pak v roce 1996. Několik střel bylo upraveno na klamné cíle a několik na průzkumné verze. Nyní je realizován projekt přestavby 100 ŘS AGM-86C na upravené verze AGM-86D CALCM Block 2, určené k ničení silně zodolněných objektů. Plánováno je vyrobit 130 těchto střel.                     Strategický bombardovací letoun B-52H Letoun B-52H STRATOFORTRESS o maximální hmotnosti 229 068 kg, s rozpětím křídel 56,39 m, délce 49,05 m a výšce 12,4 m je poháněn osmi proudovými motory Pratt&Whitney TF33-P-3, každý o maximálním tahu 75,62 kN. Palivové nádrže pojmou až 135 823 kg paliva. Dosahuje maximální rychlosti letu až 957 km/h, cestovní rychlosti 819 km/h, rychlosti v malé výšce 652 až 676 km/h. Dolet letounu je 16 093 km, dostup 16 764 m a ke vzletu vyžaduje dráhu dlouhou 2896 m. Pro vlastní ochranu je vyzbrojen kulometem ráže 20 mm a kanónem, které jsou instalovány v záďové otočné věži a ovládány dálkově z kabiny. Pro účely přesného bombardování může být vyzbrojen pumami s televizní naváděcí soustavou AGM-142 HAVE NAP, které umožňují zasáhnout cíle ze vzdálenosti až 80 km. Strategický bombardovací letoun B-52H. Může být vyzbrojen až 8 ŘSPDL AGM-86 ALCM/CALCM Čeho operace Desert Fox dosáhla Operace Desert Fox byla charakteristická masovým použitím ŘSPDL, vypouštěných z lodí a letounů B-52 a taktiky komplexního umlčování PVO protivníka SEAD. V menším měřítku byly použity letouny taktického letectva. Téměř zničen byl celý systém velení, řízení a spojení, který je dosud nefunkční, zasažena byla většina objektů a zařízení na výrobu balistických raket. Smiřme se s tím, že skutečné ztráty a výsledky bojových operací se těžko dovíme, o čemž svědčí naprosto rozporuplná prohlášení obou zúčastněných stran. Otázkou tedy je, čeho bylo tímto konfliktem dosaženo. Za prvé Saddám Husajn je nyní po úderu mnohem slabší a zranitelnější než před úderem a za druhé zničením jeho stěžejních objektů se zpozdil proces vývoje raket minimálně o jeden rok. USA i Velká Británie vyvíjejí silný tlak na to, aby byly vytvořeny podmínky pro návrat a práci Zvláštní komise UNSCOM na iráckém území. Britský premiér Tony Blair prohlásil: „… pokud jde o další strategii, je důležité držet Sadáma Husajna na uzdě a to i vojenskými prostředky, bude-li to nutné“. Málokdo si totiž uvědomuje, že balistické rakety s chemickými a bakteriologickými hlavicemi v rukou Sadáma Husajna představují nevídaná rizika a to nejen pro sousední země.