Stanislav Kaucký Válka v Perském zálivu V každém moderním ozbrojeném konfliktu sehrává vzdušný průzkum jednu z hlavních a rozhodujících rolí. Zkušenosti z významného ozbrojeného konfliktu, z války v Perském zálivu v roce 1991 prokazují, že efektivní použití bojové techniky a zejména přesných zbraňových systémů je přímo závislé na kvalitních, věrohodných a včasných informacích o protivníkovi. Spojenecké ozbrojené síly měly nepřetržitě k dispozici účinné systémy a prostředky fotografického, infračerveného, rádiového, radiotechnického a radiolokačního průzkumu, které jim poskytovaly přehled o situaci prakticky v celém zájmovém prostoru a v přilehlých oblastech. Strategický průzkum zájmové oblasti byl zabezpečován průzkumnými družicemi, létajícími středisky řízení a uvědomování a speciálními letouny radioelektronického průzkumu. Během několika dní následujících po invazi irácké armády do Kuvajtu byla provedena řada opatření s cílem zabezpečit nepřetržité pozorování vojenské činnosti v krizové oblasti. Kosmický průzkum Z celkového počtu více než 40 provozovaných amerických průzkumných družic bylo využito pro úkoly dálkového průzkumu oblasti Perského zálivu asi 28 a současně několik průzkumných družic ostatních spojenců. V rámci systému přehledu oblasti ASS (Area Surveillance System) působily na eliptických oběžných dráhách ve výškách 300 až 1000 km družice optického a radioelektronického průzkumu KH-11 a CHALET. Tyto družice poskytovaly základní informace globálního charakteru, zejména o přesunech sil a prostředků, rozmístění iráckých míst velení a řízení, telekomunikačních středisek, o prostorech soustředění bojové techniky, budování obranných postavení, apod. Družicové prostředky fotografického průzkumu dosahovaly v příznivých podmínkách rozlišovací schopnosti až 30 cm. Multispektrálními snímači byly rozpoznávány cíle i za nepříznivých meteorologických podmínek avšak s horší rozlišovací schopností, řádově 10 až 20 metrů. Za nejefektivnější průzkumnou družici byla považována družice infračerveného a radiolokačního průzkumu LACROSSE, původně určená ke kontrole počtu bojové techniky v rámci odzbrojovacích dohod. Byla vypuštěna ještě před vypuknutím konfliktu v roce 1988 na téměř kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 669 až 687 km. Družice je vybavena moderními senzory, jako např. radiolokátorem s vysokou rozlišovací schopností typu SAR, multispektrálním řádkovým snímačem a dalšími. Za nepříznivých meteorologických podmínek, které po celou dobu konfliktu převládaly, byla LACROSSE jedinou průzkumnou družicí, která denně prakticky bez omezení poskytovala tisíce snímků ve viditelné a infračervené části spektra s rozlišovací schopností lepší než 10 metrů. Vysoká citlivost senzorů spolu se schopností periodického porovnávání digitalizovaných snímků stejných prostorů umožnila počítačově vyhodnocovat změny a tím výrazně napomohla např. při vyhledávání iráckých mobilních odpalovacích zařízení raket. Velmi cenné informace zaznamenal rovněž raketoplán COLUMBIA. Jeho pětičlenná posádka během několikadenního letu na nízké kruhové oběžné dráze ve výšce 210 kilometrů předávala cenné údaje systému detailního průzkumu CLS (Close Look System). Multispektrální a fotografické snímkování s rozlišovací schopností 0,15 až 1 metr umožnilo přesně detekovat počty a rozpoznávát konkrétní typy irácké bojové techniky. Ve válce v Perském zálivu byly prakticky poprvé ve značném rozsahu využity i družice civilních organizací ze systémů dálkového průzkumu Země, jako např. americké LANDSAT a francouzské SPOT s rozlišovací schopnosti fotografického průzkumu 0,5 metru a multispektrálního průzkumu 10 až 20 metru. Jednou z největších předností těchto systémů je vysoká kapacita a rychlost zpracování digitálních snímků, které byly využívány především k rychlé obnově vojenských map celé krizové oblasti. Efektivnost leteckých úderů byla značně závislá na informacích o povětrnostních podmínkách v cílových prostorech. Tyto úkoly byly zabezpečovány několika meteorologickými družicemi systémů NOAA a DMSP, působícími na geostacionárních dráhách ve výšce 36 000 kilometrů. Momentální stav počasí výrazně ovlivňoval plánování bojových operací spojeneckého letectva a zejména pak volbu optimální výzbroje letounů. Dvě geostacionární družice včasné výstrahy DSP sehrály významné místo v systému výstrahy spojeneckých vojsk a civilního obyvatelstva před raketovými údery. Přesná spektrální analýza stereoskopických snímků výtokových plynů v infračervené části spektra umožňovala přesně identifikovat starty iráckých operačně taktických raket. Na základě přesného sledování balistických drah jejich letu byly určovány s dostatečnou přesností prostory a čas jejich dopadu. Tyto údaje byly využívány k varování civilního obyvatelstva v ohrožených oblastech a k aktivaci systémů PATRIOT v rámci protiraketové obrany, které doslova "čekaly" na okamžik až vlétnou do sektoru jejich střelby. Létající střediska řízení a uvědomování Americká a saudskoarabská létající střediska řízení a uvědomování (LSŘU) E-3 SENTRY působila v součinnosti s americkými středisky E-2C HAWKEYE a britskými letouny NIMROD. Prakticky byla ověřena nejen vysoká efektivnost průzkumu, schopnost identifikace vzdušných a námořních cílů i řízení koordinované bojové činnosti spojeneckého letectva prakticky v celém iráckém vzdušném prostoru a přilehlých oblastech. Získaná data soustřeďovala a zpracovávala pozemní střediska systému včasné výstrahy Saúdské Arábie PEACE SHIELD. Vojenské námořnictvo USA zasadilo několik terminálů DLS-PC pro příjem a zobrazení vzdušné situace z příslušného LSŘU, působícího v prostoru bojové činnosti letectva vojenského námořnictva. Současně byla ověřena schopnost průzkumných radiolokátorů AN/APY-2 zjišťovat odpálení operačně taktických raket a sledovat je v postartové fázi letu. Tyto informace byly urychleně předány do jednotné sítě včasné výstrahy. Zasazeny byly rovněž dva prototypy letounů E-8 amerického systému vzdušného radiolokačního průzkumu pozemních cílů a navedení JSTARS se dvěma pozemními vyhodnocovacími středisky AN/TSQ-132 GSM. Jejich provoz a obsluhu zabezpečovalo celkem 150 vojenských i civilních specialistů. Letouny provedly asi 54 průzkumných letů v trvání 600 letových hodin. Vyhodnocovaly změny v dislokaci pozemních sil porovnáváním obrazů stejného prostoru s časovým odstupem, které odhalily i nepatrné změny v obraně irácké armády do hloubky 150 až 200 kilometrů. Součinnost a výměnu průzkumových informací s LSŘU systému AWACS, systému JSTARS a navedení letounů taktického letectva i na pohyblivé bodové pozemní cíle (např. na odpalovací zařízení raket) zabezpečovaly spojovací terminály JTIDS (Joint Tactical Information and Distribution System). Průzkumné letouny Speciální průzkumné letouny TR-1A zabezpečovaly z výšky až 24 000 m detailní průzkum důležitých bodových cílů strategického významu a přesnou analýzu radioelektronických prostředků s důrazem na irácký systém PVO. K tomu používaly radiolokátoru ASARS-2 s dosahem až 150 kilometrů a rozlišovací schopností řádově metru, zařízení radiotechnického průzkumu systému PLSS s dosahem až 600 km a fotokamer pro šikmé snímkování. Získané údaje byly během letu digitalizovány a předávány pozemnímu vyhodnocovacímu středisku TRIGS, dislokovanému v blízkosti vrchního velitelství spojeneckých ozbrojených sil. Letouny EC-130H COMPASS CALL a RC-135U,V SEARS získávaly cenné informace o činnosti radioelektronických prostředků. Zjišťovaly a zaměřovaly polohy vysílačů v kmitočtovém pásmu od 30 MHz do 40 GHz na vzdálenosti až 600 km. Výsledky analýzy využívalo spojenecké taktické letectvo při centralizovaném umlčování a ničení zejména klíčových radioelektronických prostředků začleněných v iráckých systémech PVO. Průzkum různých pozemních cílů zabezpečovaly průzkumné letouny taktického a vojskového letectva, vrtulníky, a průzkumné bezpilotní prostředky. Průzkumné letouny RF-4C, MIRAGE F.1CR, TORNADO GR.1A, vybavené zařízeními radioelektronického průzkumu AN/ALQ-125 TEREC, ASTAC apod., vedly průzkum v kmitočtovém pásmu od 0,5 do 40 GHz na vzdálenost až 400 km. Podle předběžných výpočtů štábu letectva USA bylo zapotřebí zde rozvinout šest letek taktických průzkumných letounů RF-4C, podařilo se však zformovat pouze 1,5. Proto počet vzletů posádek za 1 den výrazně převyšoval normy. Během jednoho letu musela posádka vyfotografovat až 30 objektů místo 6 až 8. Důsledkem bylo velké zatížení pilotů, které doprovázelo zhoršení kvality plnění průzkumných úkolů. Velmi efektivním prostředkem průzkumu pozemních pohyblivých cílů těchto letounů se ukázaly radiolokátory s bočním vyzařováním AN/APQ-102 a RAPHAEL. Umožňovaly i mapování terénu na vzdálenosti do 150 km po obou stranách trati letu za všech povětrnostních podmínek. Fotokamery pro svislé a panoramatické snímkování KA-56, CA-990, LOROP, televizní kamery typu CCD a zařízení infračerveného průzkumu ATARS, LINESCAN 2000 a další umožňovaly pořizovat snímky objektů ve viditelné a infračervené části elektromagnetického spektra a za letu je předávat do pozemních středisek na vzdálenosti do 350 kilometrů. Výsledky multispektrálního vyhodnocování byly využívány k analýze ženijních úprav a budování opevnění, ke zjišťování dislokace mobilních odpalovacích zařízení iráckých operačně taktických raket (odhaleno bylo asi 30 oz typu SCUD), ke sledování přesunů a prostorů soustředění pozemní bojové techniky apod. Efektivnost bojového použití letectva byla částečně snížena účinným maskováním iráckých bojových prostředků. Zejména v počáteční fázi operace byla proto značná část úderů vedena na klamné cíle. Při zjišťování radioelektronických prostředků irácké armády se 96 % podílely letouny REB EF-111A RAVEN, EA-6 PROWLER a zejména zdokonalené letouny F-4G (Advanced WILD WEASEL). Na průzkumu pozemní obrněné techniky do hloubky 110 až 240 km se podílely rovněž průzkumné letouny vojskového letectva OV-1D MOHAWK, vybavené fotokamerami pro denní a noční svislé i panoramatické snímkování nebo radiolokátory s bočním vyzařováním (SLAR - Side Looking Airborne Radar) AN/APS-94F. Verze letounů RV-1D se zařízením radiotechnického průzkumu QUICK LOOK II zabezpečovaly vyhledávání a zaměřování poloh radioelektronických prostředků irácké vojskové PVO s přesností až 1°. Senzory bojových letounů Palubní radiotechnické vybavení bojových letounů umožňovalo vyhledávat cíle a vést bojovou činnost i ve ztížených povětrnostních podmínkách a v noci. Značně progresívním opatřením z hlediska vlivu na růst bojových možností bylo zasazení navigačních a střeleckých zařízení LANTIRN na letounech F-16C, F-15E a A-10A a zkoušky prototypů obdobných zařízení FALCON EYE na letounech F-16C. Spolu s letounovými dopplerovskými radiolokátory umožňovaly vyhledávat i zamaskované pozemní bodové cíle z přízemních výšek letu na vzdálenost do 75 km a řídit navedení protizemních zbraní vysoké přesnosti i za podmínek REB. Zasazeny byly rovněž prototypy zařízení TIALD, které byly ověřovány na pěti upravených britských bojových letounech TORNADO. Byly využity v mnoha bojových misích proti pozemním cílům. Více než 34% bojových vzletů letounů TORNADO s TIALD bylo uskutečněno v noci, přičemž cílem útoků byly vzletové a přistávací dráhy (35%), zodolněné úkryty pro letouny (28%), sklady munice a pohonných hmot (24%), mosty (13%) a další. Velmi dobrá rozlišovací schopnost stabilního kombinovaného televizního/infračerveného obrazu umožňovala pilotům rozpoznávat druhy a na kratší vzdálenosti dokonce i typy zamaskované bojové techniky. Bezpilotní prostředky Jako vysoce efektivní prostředky průzkumu pozemních cílů se ukázaly americké, kanadské a izraelské bezpilotní prostředky AQUILA, CL-227,-289, POINTER, PIONEER ad. Ručně vypouštěný, rádiem řízený POINTER o hmotnosti 4 kg byl využíván na kratší vzdálenosti, asi do 3 kilometrů. V závislosti na úkolu byly tyto prostředky vybavovány televizní černobílou kamerou typu CCD, infračervenou kamerou, eventuálně zařízením radiotechnického a rádiového průzkumu. Přenos obrazové informace do pozemního střediska byl realizován rádiovým spojením v pásmu VKV. Ověřován byl bezpilotní průzkumný letoun PIONEER, jehož vývoj byl v Izraeli tehdy právě dokončen. Byl využíván zejména pro vzdušný průzkum z malých vzdáleností, např. ke kontrole účinnosti paleb a bombardování. Jeho předností byla zejména schopnost operativního vybavování řadou elektronických senzorů, včetně radiometru a radiolokátoru milimetrové vlnové délky. Během až pětihodinových průzkumných letů ve výškách do 5000 metrů byly digitalizované obrazové informace přenášeny do pozemních středisek velení a řízení na vzdálenost až 185 km. Závěr Vysoký stupeň automatizace činnosti zasazených prostředků strategického, taktického a operačního průzkumu vytvářel velitelským orgánům spojeneckých vojsk na všech stupních předpoklady pro reálné hodnocení situace, přijímání odpovídajících opatření a pružnou reakci na bojovou činnost irácké armády. Pro plánování bojových operací mělo značný vliv centrální vyhodnocování účinnosti bojové činnosti spojeneckých ozbrojených sil ve čtvercích o rozměrech 20 x 20 m v celém zájmovém prostoru ve středisku NPIC (National Photo Interpretation Center) v USA. Zpracované informace byly bezprostředně předávány příslušným velitelským orgánům do Perského zálivu prostřednictvím družicových spojovacích systémů DSCS III, FLTSAT a LEASAT. Zkušenosti z příprav i samotného průběhu bojových operací v iráckém konfliktu potvrdily jednoznačnou převahu v technologické úrovni, kvalitě, efektivnosti a možnostech automatizovaných integrovaných systémů průzkumu, řízení, velení a spojení spojeneckých ozbrojených sil a dobrou vycvičenost obsluh pro plnění úkolů ve složitých podmínkách, včetně podmínek radioelektronického boje. Současně dokumentují závažné dopady podceňování významu a kvalitativního zaostávání v oblasti vzdušného průzkumu na celkový průběh a výsledky soudobé války Irákem. Úspěch mnohonárodních sil do značné míry závisel na jejich moderních průzkumných prostředcích a na organizaci a vedení průzkumu ve složitých neznámých podmínkách. Irák věnoval mimořádnou pozornost maskování. Současně s tradičními prostředky a způsoby používal i nejmodernější prostředky - nafukovací makety letounů, tanků a odpalovacích zařízení s metalizovanými nátěry, a zdroji tepelného a radioelektronického vyzařování (např. radiostanicemi). Využívání maskovacích vlastností terénu a různých objektů, budování systému klamných postavení a okopů, imitace bojové činnosti a další podobná opatření značně ztěžovaly mnohonárodním silám sběr průzkumných informací. Iráku se např. podařilo skrýt polohu prostředků PVO nejen před průzkumnými družicemi USA, ale i před vzdušným průzkumem letectva mnohonárodních sil. Jejich velení přiznalo, že až 50 % úderů proti objektům PVO v průběhu konfliktu bylo vedeno proti klamným cílům. Vzdušnému průzkumu mnohonárodních sil se podařilo získat dostatečné údaje o zámyslu činnosti, sestavě uskupení vojsk, uspořádání obrany a charakteru jejího vybavení a určit polohu palebných prostředků, velitelských stanovišt a týlových objektů protivníka. Získané údaje vytvořily předpoklady k vedení efektivních palebných úderů. Vysoká technická úroveň vzdušného průzkumu je specialisty USA považována za jeden z hlavních faktorů dosažení úspěchu ve válce. Naopak absence prostředků dálkového (kosmického) průzkumu na irácké straně a neefektivní organizace průzkumu znemožnily včas zjistit směry hlavních úderů mnohonárodních sil a "ochromily" početně silnější a technicky dobře vyzbrojenou iráckou armádu. Výsledky války v Perském zálivu prokázaly, že ne všechny prostředky mnohonárodních sil umožňovaly efektivně řešit stanovené úkoly. Bylo třeba realizovat určité zásadní změny v organizaci a vedení vzdušného průzkumu již v průběhu bojové činnosti. Příkladem bylo použití systému detekce odpálení balistických raket IMEWS, který byl určen ke včasnému uvědomování řídících ústředen palebných baterií systémů PATRIOT a úderných letounů mnohonárodních sil. Rychlost zpracování výstražných informací však byla nedostačující a zasazení úderů proti iráckým mobilním odpalovacím zařízením neúčinné, protože stačily opustit svá palebná postavení ještě před příletem úderných letounů do prostoru. Zkušenosti z války v Perském zálivu potvrdily, že v současném ozbrojeném boji lze dosáhnout úspěchu pouze na základě maximálně důvěryhodné a důkladné informovanosti o záměrech a činnosti protivníka. Této informovanosti může být dosaženo pouze při vybavení vojsk vysoce efektivními prostředky průzkumu a jejich perfektním a komplexním využíváním. Jako vysoce perspektivní, zejména v podmínkách prudkého snižování dotací na vývoj zbraní a vojenské techniky, se jeví tendence horizontální integrace prostředků průzkumu, dosažené zaváděním průzkumných systémů v zájmu několika druhů ozbrojených sil či vojsk. Současně se zásadním zvýšením operativnosti průzkumu, důvěryhodnosti průzkumných informací a přesnosti určení souřadnic ničených objektů (cílů) to umožňuje značné snížení finančních nákladů na vývoj nové techniky a jeho urychlení.