Stanislav Kaucký Úder na Afghánistán V neděli 7.10.2001 v 18,30 hodin našeho času byl zahájen již několik týdnů očekávaný úder amerických ozbrojených sil na Afghánistán. V oblasti se shromáždila úderná síla v počtu 30 000 mužů, čtyři letadlové lodě a stovky bojových letounů. Byla rozpoutána válka, která svým charakterem nemá obdoby. Podmínky v Afghánistánu jsou diametrálně odlišné od podmínek v Iráku či Jugoslávii. Nejedná se jen o zcela jiný terén a klimatické podmínky, ale vojenský konflikt je střetem mezi nejmodernější vojenskou technikou na světě a technicky daleko zaostávajícím protivníkem, který disponuje převážně zastaralými sovětskými zbraněmi a je specializovaný na boj v horách. První vlny útoku na Afghánistán, vedené výhradně na vojenské cíle, se účastnily elitní americké letecké útvary a také americké a britské lodě v Perském zálivu, ze kterých byly na Kábul a další důležitá centra Talibanu odpáleny řízené střely s plochou dráhou letu (ŘSPDL) Tomahawk s konvenční bojovou hlavicí. Celkem bylo z lodí a letounů odpáleno 50 ŘSPDL na 31 vytipovaných strategických cílů. Cílem první vlny úderu ŘSPDL Tomahawk byly zejména základny protivzdušné obrany pro vytvoření podmínek k následnému nasazení bombardovacích letounů. AGM-86C Podle posledních informací byly tímto úderem zničeny všechna stabilní odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel i radary, začleněné v systému PVO a tím vytvořeny podmínky pro nasazení bombardovacích letounů. Silně narušena byla dopravní a komunikační infrastruktura, letiště, zasaženy a zničeny byly vojenské letecké základny, výcvikové tábory Talibanu i ministerstvo obrany v Kábulu. Letouny afghánského vojenského letectva nestačily ani vzlétnout. Kromě střel typu AGM-86C Tomahawk bylo v útoku použito také 15 strategických bombardovacích letounů B-1, B-2, B-52 i neviditelné letouny F-117A. B-1B Před zahájením útoků přitom odborníci zvažovali, zda vůbec neviditelné letouny B-2 Spirit nasadit. Podle nich totiž Afghánistán na rozdíl od Iráku a Jugoslávie nedisponuje moderními radary a dalšími senzory, schopnými strategické bombardovací letouny dostatečně včas zjistit. Dva letouny B-2 vzlétly z domovských leteckých základen, po 15 hodinách letu bez doplňování paliva za letu a překonání vzdálenosti větší než 5000 km bombardovaly určené pozemní cíle, údajně základny Talibanu. B-2 Lodi, z nichž byly ŘSPDL vypáleny, patří k páté flotile amerického námořnictva v čele s letadlovou lodí Enterprise a pěti raketovými křižníky. Operace se účastní i plavidla sedmé flotily, která se nyní pohybuje v Indickém oceánu. Vlajkovou loď Carl Vinson podporuje dvanáct raketových lodí a sedm útočných ponorek. Carl Vinson a Theodor Roosevelt patří mezi největší válečné lodi světa, jsou poháněny jadernými reaktory a mohou na palubě přepravovat až 6000 mužů spolu s 85 bojovými letouny. Do oblasti směřují další bojová plavidla. BGM-109 Na útocích se kromě letounů z letadlových lodí a strategických bombardovacích letounů, které mohou startovat až ze základen ve Spojených státech, pravděpodobně účastní letouny z vojenské letecké základny Incirlik ve východním Turecku. Na dalších dvou základnách v Saúdské Arábii jsou stroje schopné poskytnout útočícím silám podporu, ale vlastní akce se pro nesouhlas vlády Saúdské Arábie neúčastní. Do útoku proti Talibanu se jako jediný spojenec vojenskými plavidly, ponorkami a bojovými letouny zapojila Velká Británie. V souvislosti s velkým námořním a pozemním vojenským cvičením v Ománu shromáždil Londýn v oblasti na dvacet tisíc svých vojáků a válečnou flotilu v čele s letadlovou lodí Illustrios. Britové, kteří mohou v akci použít své bojové letouny ze základen v tureckém Incirliku, ale i Kypru, disponují rovněž střelami s plochou dráhou letu. Londýn oznámil, že několik těchto střel bylo společně s americkými odpáleno z lodí zmíněné britské flotily, která se soustředila v Perském zálivu. Británie má pro pozemní výsadek připraveny i elitní speciální jednotky SAS, které jsou již také několik dnů v oblasti. NATO vyčlenilo i pět létajících středisek řízení a uvědomování E-3 systému AWACS pro účely vedení vzdušného průzkumu a přehledu vzdušné situace, včasné výstrahy a navádění bojových letounů. V noci od pondělí 8.10. do úterý 9.10. 2001 následovaly další vlny leteckých úderů, soustředěné hlavně na vojenské strategické cíle, jako například střediska velení a řízení, soustředěné jednotky obrněné techniky, přesuny kolon bojové techniky, komunikace apod. Podle vyjádření amerického ministra obrany cílem prvních úderů na Afghánistán bylo vytvoření podmínek pro další akce, které zcela jistě budou pokračovat. Účinnost leteckých úderů je sledována průzkumnými družicemi a speciálními letouny. První analýzy a vyhodnocení úderů uvádějí, že akce byly úspěšné a většina stanovených pozemních cílů byla zničena. Předpokládá se, že po jednom až dvou týdnech leteckých úderů se boje zákonitě musí přenést do horského terénu, kde dokonalá bojová technika a přesné zbraně budou téměř nepoužitelné. Nutně musí následovat riskantní a vojensky náročné pozemní operace, v nichž mají být nasazeny speciální jednotky.